Zase ten ústav...

3. září 2010 v 17:59 | Andrew Savary |  Povídání běžného rázu
Připadá mi to jako včera, co jsem seděl na břehu Jizery a říkal si "že jsou konečně ty prázdniny". No a je to zase fuč, ani nevím jak. Přesto, školní aktivita zatím má do budoucna výhled celkem optimistického rázu. Zatím.

Předně nás půlka kantorů začala strašit novými maturitami, přičemž jedny příklady otázek působí naprosto směšně (občanka) druhé tak nějak "jo, budu si to muset pořádně zopakovat" (dějepis) a třetí naprosto monstrózně odporně, ala "sakra tohle všechno po mě budou chtít?!" (čeština). Maturita bude zkrátka pekelné téma, ale o tom tady ještě do budoucna mockrát uslyšíte.

Z jednotlivých dojmů bych pak vypíchl následující:
  • Matematiku i fyziku po první úvodní hodině stále chápu. To dlouho nevydrží, takže si to užívám.
  • Literární seminář vypadá vskutku zajímavě, jen ten "polovýtlem" našeho vyučujícího po příchodu do třídy a zjištění, že z celkových 11 (přičemž jedna žákyně ještě chyběla, takže 12) žáků ve třídě jsem jediný chlapec, působil docela škodolibě. Vyvolává to ve mě silně protikladné pocity. Takové "Woohoo" společně s "...a sakra". Neptejte se proč.
  • Na druhou stranu vyhánění sršně bylo v podání MŠ zábavné. I když pořád zastávám názor, že se ten chudák chtěl něco přiučit literatuře, a my ho takhle bezohledně vyháněli.
  • Následný rozbor básní, vskutku zajímavá věc. Nebudu v tom rýpat, ale takhle "expresivní" nádech, to se ve škole poštěstí málokdy. Tím myslím všechny básně na otištěném listu. Plus, on ten Krchovský má fakt něco do sebe.
  • Na dějepis jsem si rezervoval referát na Maxmiliána Robespierreho. Zajímavý příklad osobnosti, co dokáže vést ohromnou revoluci, ale následně dovede tak neuvěřitelně zkonit vlastní sebevraždu.
  • Na hodině s rodilým mluvčím jazyka anglického jsem měl lehký pocit vojenského výcviku. Z toho chlapa jde respekt. I když má v drtivě většině jeho názorů pravdu.
  • Na laboratoři z chemie jsem se vskutku elegantně pořezal při tavení skla. Aneb jsem to ale šikula, že ano.
Hmm, no a jak jinak?
Chvílemi mám pohodu, chvílemi vůbec. Když nálada jde dost dolu, ještě to "popoháním" Massive Attackem a nebo nějakým ponurým textem od BPM.
Na druhou stranu to pomáhá v tvorbě. Můžu říct, že moje minulé dílko bude v poměru s tím, co píšu teď velice, velice ohromná slabota. Ale zas to nechci přecenit. Hlavní hrdinka bude opět zoufalá, ztracená a krásná. Příjde mi, že jinak snad ani psát neumím.

Co ještě... spekulace o novém layoutu, oživení rubrik, bla bla bla to už tu bylo mockrát. Takže stručně a jednoduše, "zase někdy příště".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama