Life sucks. And then you die.

3. srpna 2010 v 21:35 | Andrew Savary |  Povídání běžného rázu
Velice optimistický nadpis, že? Kdesi na internetu mi padl natolik do oka, že si zaslouží být zde.

Proč zrovna to? Před dávnými časy (v předaleké galaxii) jsem si stanovoval limit, v němž z prázdnin zmagořím. No, je to tady.
Čekal jsem něco jako že z toho začnu psát psychopatické povídky, plácat nesmysly nebo vymýšlet 101 způsob jak zírat do zdi. Rozhodně jesm ale nečekal to, co přišlo.

Předně, jak má člověk až moc času plus "se okolo něj nic neděje", nevím jak na vás ale na mě leze, ne přímo můza ale spíš takový démon notně existencionalistického (fuj to je slovo) ducha. Vedlejšími efekty posedlosti jsou: zírání do zdi/z okna, nesmyslné brnkání do kláves, zkracování spánku a popřípadě všechno dohromady. Plus, démon umí ještě jeden fígl. Kdo zná červeného trpaslíka, určitě ví i o (ne zrovna přítulném) zvířátku "Emocuc".
Bude tomu možná tak týden, co mi tahle potvora sebrala téměř všechnu radost, štěstí a podobné pozitivní pocity. Podobně jsem se naposledy cítil před písemnou prací z Fy, na které viselo moje (ne)propadnutí. Dokážu být maximálně nervózní v to nejrozvleklejší odpoledne v týdnu, kdy se absolutně nic neděje. Iluze z ničeho nic páchají hromadně sebevraždu. Pořád jen hledám problémy a oni se opravdu ty potvory pořád objevují další a další.

Někdo razí filozofii, že na tohle je lék se opít. Já rozhodně ne. Přesto, minulý pátek jsem tak trochu podvědomě do této filozofie zašel. Na mojí obranu, bylo to vysoce kvalitní francouzské bílé víno, a do nocležiště (přes půl Pardubic pěšky) jsem dorazil bez větších problémů. Přesto se většina věcí co jsem prováděl rozhodně nedala považovat za mé "obvyklé flegmatické já". Nu což, stalo se.
A že by to v něčem pomohlo? Ani trochu. Další dva dny mě pronásledoval ten nejhorší pocit vůbec. Ne z toho, že jsem to s oblíbeným bílým krapet přehnal, ale z toho, že jsem tím hasil určitou krizi. To není dobrá věc.

Možná už je to pryč, ale do původní neutrální nálady jsem se nenavrátil. Existencionalistický démon tu pořád někde číhá, připraven na chvíli, kdy se moje hladina radosti trochu zvedne, aby mi ji mohl opět bez milosti sežrat.

Přemýšlím, kterým směrem se teď vydat. Nagelovat si z vlasů patku (už by šla úplně v pohodě) a začít chodit v černém? Nebo si pořídit brýle Lennonky, plus nějaký opravdu nechutný svetr, na krk si hodit šálu, neopouštět dům bez sebraných svazků Schopenhauera a Nietzscheho a každou konverzaci zakončit větou "Ne že by to někoho vlastně zajímalo..."? A nebo zůstat pořád tím čím jsem, a zkusit démona odsud vyhnat?
Jenže jak?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Raven Raven | Web | 7. srpna 2010 v 18:06 | Reagovat

:)

Nevím, jestli byl použit ještě někde jinde, ale tenhle citát jsem nespočetněkrát slyšela v Dead like me. Mimochodem bezvadný seriál. :)))

Popravdě, mám recept na dobrou náladu, ale ten by mi většina ateistů mileráda omlátila o hlavu. Ale mimo něj mám ještě nápad, co proti zlotřilému Emocucovi. :)) Zkus tvořit. Ne, nemyslím jenom psát. Z toho brzo bolí prsty  a tak.  Nevím, co by pro muže mohlo být padnoucí (vím, že ženy a dívky mají podstatně větší výběr rukodělných kreativních činností). Kreslit? Fotit? Přerovnat knihovnu? Přestavět si pokoj? Vařit? Začít patlat kerammiku? Sportovat? Dát se na ekologii? Najít si další veselou práci? :)) Cokoliv, něco s hmatatelným výsledkem. Tohle je strategie: získat tolik pocitu dobře odvedené práce, kterého by bylo tolik, že by se emocuc přežral a utekl.

Na emu se nedávej a nechutný svetr si nesháněj. Bude líp. Fakt.

Nebo si na fb najdi moje ICQ a můžeme někdy dát řeč. Hlavně se nevzdávej. To je ta největší blbost, co můžeš udělat.

Ne, že by ten můj komentář někoho zajímal. Cha. :))

2 Andrew Savary Andrew Savary | Web | 7. srpna 2010 v 18:49 | Reagovat

Teď se ti dobrovolně přiznávám, že sem tam jsem do článků narouboval něco, k čemu už jsem předem tušil, že budeš mít co říct, jakožto notorický komentovač (za což jsem rád). Vím že máš ten seriál ráda, ale tohle opravdu cílené nebylo. Na nějakém fóru to měl jeden maník v podpisu, a mě to prostě do situace sedlo, aniž bych věděl odkud to je. Fakt, na mou čest.

Nic ti o hlavu omlacovat nebudu, pokud se podělíš. Ateista asi podle obecného měřítka jsem, nicméně na tohle téma mám tak trochu vlastní názor, který až tak moc ateistický zase není.

Kreslit jak já umí lépe i moje 3-letá sestřenice. Fotil bych ihned, kdyby bylo čím (rsp spíše natáčel, ale o tom mám ještě chystaný článek - s tím v budoucnu něco provedu). Knihovnu už jsem vyklidil. Pokoj momentálně předělávám celý :). Uvařit neumím absolutně nic (s mojí nešikovností...). Keramiku jsme patlali ve škole, že by mě to nějak bralo se říci nedá. Sportovat... (*začal se smát*) ... ale jo asi na kolo někdy vlezu. Odpad doma třídíme :). Další veselá práce mě čeká, velice exkluzivního rázu, taky se dozvíš z článku co příjde během srpna.
Milá strategie. Emocuc si zatím dává pauzu :)

Existuje určitá sorta lidí, která mě donutí to ICQ (jakože ten program fakt v lásce nemám) čas od času zapnout. Mylím že jsi právě "vyhrála" právo přidat se k nim :)

Zajímá. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama