Parný článek o hudbě č. 2

12. července 2010 v 19:35 | Andrew Savary |  Hudba
Jak už jste byli informování v (před)předchozím článku, na mojí hlavu se sesypalo neuvěřitelné množství nové muziky. Celkem běžně, pokud se snažíte a trošku zapátráte po YT nebo kdekoli jinde, najdete nějakou novou hezkou písničku. Dost raritně, ale přece jen, ukořistíte nějaké kompletně kvalitní album. Ale situace, kdy na vás někdo vysype... no řekněme že celý styl... párkrát za život, jestli vůbec.
Je neuvěřitelně okouzlující jen tak namátkou vybrat nějaké album a sehnat si ho, s tím že už předem víte, jak moc se vám bude líbit. Ještě kouzelnější je, že výběr se vám ne a ne krátit.
Myslím si, že následující druh hudby je výrazně míň odpudivý než kdeco z minulého, na hudbu zaměřeného článku. Přesto je "celý článek" na vaše nebezpečí.



On to zas tak nový styl taky není. Už o něm padla zmínka v minulém hudebním článku, konkrétně u Wax Tailor, kterých si samozřejmě pořád velice cením. A dále to byla jedna skupina (no, spíše orchestr, posuďte sami), Portishead, v řádku těch ztučněných kdesi dole. Ale jinak moc nic, tenkrát jsem jaksi ten styl nepochopil, repektive nenarazil na ty správné. Přitom je to v tomto stylu, jak si nyní osobně uvědomuju, velice těžké, trefit se zrovna do těch "špatných".

Teď jmenovitě. (Předem upozorňuju, že mám zatím "prostudován" jen zlomek všeho, co si ještě hodlám poslechnout. Přesto je toho víc než hojně. A také neručím za číkoliv citové výkyvy v důsledku poslechu ukázek. Ano ta hudba dokáže být hodně depresivní a melancholická. Náhodné postposlechové zírání do zdi není žádná zvláštnost.)

Hned jednoho z prvních uvedu Blockheada, původem z New Yorku. Takové jedny z nejtypičtějších downtempo/triphop písniček se dá najít právě u něho. Zajímavě je zpracováno album Uncle Tony's colouring book, kde přidává mluvené pasáže z povětšinou postaších filmů nebo nahrávek. Toto se dá najít třeba i u Wax Tailor. The Strain, Sunday Seance, It's Raining Clouds

UNKLE, britské duo. Ti zastupují velkou část té melancholické sféry trip-hopu (občas bych je ale nazval spíše nečím mezi ambient a downtempem... ne fakt ze sebe nedělám chytrého... koukněte na ty výrazy na wiki), i když, ne tak úplně pořád. Heaven, Be There, Clouds, (+ The Piano Echoes, jedna z nejvíc "epických" písniček, co znám)

Německo a Lemongrass. Tady už vlastně nemám ani co dodávat, další porce skvělého trip-hopu. Fairyland, Lighting fire, Come With Me

A teď pozor. Khoiba, Praha. Češi prostě umí. Tuhle skupinu táhne nahoru hlavně zpěvačka, s výrazným a krásným hlasem. Přes český původ preferují angličtinu, prý aby proroazili. No a vzhledem k tomu že se asi před dvěma roky rozpadli... věčná škoda. Terribly, Pathetic, T.I.M.E.

A jeden trochu kurióznější interpret. Pogo, který tvoří hudbu složenou výhradně ze zvuků daného filmu. Člověk si skoro říká, jak je to možné, že to ve výsledku sedí tak parádně. Opravdu kouzelně zní například Mary's Magic, Alice nebo Alohomora. Ano, i toto se řadí jako trip-hop.

Je toho ještě mraky a mraky. Ale jednak ještě zdaleka nemám poslechnuto vše (plus jsem při hledání linků na všechny videa výše narazil na dalšího interpreta... jen tak čistě náhodou :) ) a jednak... je hrozné vedro, které mi pomalu škvaří mozek. Proto to první slovo v nadpisu. Další interprety si nechám napotom, až budu mít dohnáno... a nebude takový strašný pařák :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama