Klidný zmatek

17. července 2010 v 19:39 | Andrew Savary |  Povídání běžného rázu
Tak, máme čtvrtinu prázdnin za sebou. Že by to nějak uteklo se ani říct nedá, naopak (je mi jasné, že toho co řeknu budu za měsíc litovat) skoro se to líně vleče. A hlavně, nic se neděje, a nejspíš ani moc dít nebude. Holt pech, že jsem doufal, aby prázdniny neproběhly v duchu těch minulých. Jakože nejspíš to tak bude.

Asi se zdá, že mám dost času na blog, jenže když už mám chuť něco delšího vyťukat na klávesnici, je na řadě povídkové psaní. Teď nelžu, vážně tomu obětovávám dost času u PC, a mám pocit že to někam směřuje. Šest kapitol hotovo, a minimálně jednou tolik ještě přibude. Plus mám v pořadníku ještě jednu rozepsanou povídku, na tu snad taky dojde.
A to ještě neberu v potaz náhodný záchvat inspirace, jež mě může potkat kdykoli. Doufám, že se tak stane spoň poté, co dokončím stávající dílko. Nerad bych to zase nechal ležet.

Jinak, prázdniny a absence školy vás najednou nechají přemýšlet. O dost hloub, než když máte pořád mozkové spoje ucpané vzorečky, definicemi a letopočty.
Trochu se mi mění náhled na lidi. Ne, vážně. Občas prostě chodíte, a říkáte si, že onen někdo je takový a takový, přitom to vůbec pravda být nemusí. Jsou to zbytky prvních dojmů, představ a tak podobně. Až na lidi, kteří už mě znají jako vlastní boty, narážím u ostatních na střet dvou klasických náhledů - realita x představa. A povětšinou jsou to zklamání. Dost mě to mrzí, a věřte že není vůbec příjemné se ve dvě ráno vzbudit, a místo pravidelného rozmotání sluchátek se kterými usínám si najednou uvědomit, že je něco totálně špatně (vyjma těch dvou hodin ráno, ty jsou špatné samy o sobě). A nejenom tak. Neříkám, že je tomu tak u každého, ale poslední dobou v mnoha lidech docela tápu.

Předcházející odstavec jsem snad třikrát smazal a přepsal ho jinak. A stejně si myslím, že není absolutně jasné, co chtěl básník říci.
Prostě... neutápějte vaše okolí (tedy alespoň to, co si zaslouží vaši pozornost) svoji "navenek uzavřeností". Pak vám ujede jedna věc, o které do té doby človék neměl ani tušení... a možná to o dost změní náhled na vás.

A věřte, že zkažená iluze je hodně mizerná věc.

Pro ty, co se dočetli až na konec, malá uklidňující odměna. Teď ode mě máte zase na chvíli pokoj. Tom McRae - Walking 2 Hawaii
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Raven Raven | Web | 21. července 2010 v 1:12 | Reagovat

Ahoj, tak jsem zase tady. Prosím, nepáchej sebevraždu, nepropadej zoufalosti, brzo zase odjedu. :)

K tomu třetímu odstavci, pochopila jsem správně, že všem radíš nasadit na hlavu vodníkovský čepeček a okolí pořádně utopit? :))Ne, promiň. Myslím, že to bylo srozumitelné dobře. Ale myslím si, tedy spíše nevím, jestli je lepší ztrácet se v ostatních lidech nebo sám v sobě.

Ačkoliv myslím, že ztrácení je dobrá zábava, v těchto dvou případech to věru může být docela bolestivé. Občas.

(Jo. O ztrácení iluzí bych mohla vyprávět. Chtěla jsem ti tu napsat svou oblíbenou větu o tom, jak je 2AM krásný noční čas a pak jsem se hořce zklamala sama v sobě - jsem tak ospalá, že jsem napsala u s čárkou doprostřed slova.)

Občas je svět naprosto báječně k slzám tragikomický.
Užívej prázdnin. :)

2 Andrew Savary Andrew Savary | 21. července 2010 v 9:52 | Reagovat

Čau, to víš že jo, jakmile jsem zahlédl "počet komentářů: 1", už jsem sahal po něčem ostrém :) (ne vážně, dají se brýle považovat jako ostrý předmět? v tom případě bych měl pravdu)

Ber ten třetí odstavec trošku s nadhledem. Já mám občas sklony psát tak trošku z (nebo spíše "v") defektu.
Ale sám v sobě se neztrácím. Tomu už jsem řekl sbohem před kupou měsíců. Ono to opravdu chce otevřít oči, a zamyslet se také nad ostatními, než jen pořád řešit svůj píseček uprostřed hlavy.
Jen je mi prostě líto, že se lidé mění a já to pořád nějak nechápu. A pak to dopadá, že mi lezou na nervy jedinci, u kterých to nečekám a ani nechci.

A možná je to taky proto, že já sám jsem (citace kamaráda) "konstantní jak anglický déšť". A prostě ty změny nesu nějak jinak.

1:12 a ty jsi ospalá? Vážená, smekám. To už zní o hodně zdravěji než "ve 4 ráno bloumám po bytě" ;)

Já zase říkám, že ironie světa a osudu nezná mezí.
Stejně tak užívej prázdnin i ty :)

3 Raven Raven | Web | 21. července 2010 v 10:36 | Reagovat

V tom případě napíšu tento komentář šeptem. :)

(Odstavec jsem pochopila správně. zatímco ty se ztrácíš v ostatních lidech, já bloudím v obchoďácích a v sobě. Pro mě je to výhodné, protože jsem trochu smířená se zklámáními v sobě a záběr lidí, ve kterých se mohu zklmávat, se povážlivě zmenšuje - což se snažím podporovat ještě hledáním na každém jen toho nejlepšího.
Lidi se mění, to jo. Ale i na té změněné podobě se vždy dá najít něco báječného a obdivováníhodného - to je zjednodušení moje mezilidské filosofie.

I v mé vesmíru jsou opěrami někteří lidé stálí jako skála. Mám tyhle lidi ráda. Ovšem nutno pamatovat na to, že mění se úplně všechno a díky tomu zůstávají v nutném pohybu. :)a skvělí. :))

Hej, to si beru osobně. Moje nezdravost je obecně vyhlášená! Jestli tohle někde vykecáš, máš mě v patách do konce života. :P

Já říkám hromadu věci, žel většinou jsou to jen samé nesmysly. :))

Dík.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama