Červenec 2010

Půl prázdnin skoro pryč...

29. července 2010 v 19:52 | Andrew Savary |  Povídání běžného rázu
... a Andy byl konečně alespoň trochu vytržen z té neutichající nudy.
Předně, konečně jsem nafasoval parádní Yamahy PSR E423 a zhruba na 35 sekund, kdy jsem si rozbalené klávesy s leskem v oku prohlížel, mi přišly jako konečné vysvobození z mého žaláře zapovězení hudební kreativity. Po těch pětatřiceti sekundách jsem se pokusil něco zahrát, a mé hudební nadšení rázem dostalo pořádnou ránu po hlavě. Ono, 4 roky je opravdu dlouhá doba. Výsledkem tedy je, že bez not už se dál, jak na znělku Ajťáků, jednu brnkací melodii od Flobots (cvak), Darth Vaderův pochod a Amazing Horse, nedostanu. Hmm, takže teď shánět noty, a zapomenout, že ze mě kdy bude nějaký nástupce Mozarta...

Dále jsem si neočekávaně zabrigádil. To takhle odjedete do pražského distribučního skladu letáků, nafasujete šest krabic s celkovým obsahem 176000 mrňavých letáčků nějaké nábytkářské firmy, hromadu gumiček a povel, že letáky máte po 500 kusech (zhruba, nějaký matematický superman fakt nejsem) vázat gumičkami k sobě. První krabici si říkáte, že to "není tak strašná práce". U druhé krabice už se to změní na "mohlo to být horší". Třetí a čtvrtou krabici si broukáte nějaké melodie, co vylovíte v mozku, snažíte se ignorovat skladníky v ještěrkách, co okolo vás rachotí s paletami letáků Tesco, a tlačíte ven z mysli pocit, že "sakra ještě další dvě krabice?!". S pátou krabicí definitivně příjde pocit "mám toho plný kecky". Nakonec je šestá krabice jen taková vláčná práce, kdy už vám ruce tak nějak pracují samy a vy se jen okázale nudíte, protože v celém skladu je nyní naprosté ticho, jen z nejvzdálenějšího kouta skladu vždycky po 20 vteřinách "škytne" bezpečnostní čidlo.
A za to všechno je 50 korun na hodinu. Šest hodin fuč, bolavá záda, rozdrápane konce prstů od ostrých rohů letáků a sposta šlehanců od nekvalitních gumiček, váš problém. Lákavé, že?

No a konečně, přišla nabídka, že bych za to věčné měsíční "psaní mimo mou osobu", tedy newskaření na informačních webech konečně mohl dostat také pár korun. Spojit zájem a užitečnost? Bezva věc.

A jinak? Přemýšlím... o novém designu. O nové povídce (stávající dopíšu!). O založení MySpace hudebního profilu (ať už to zní jakkoli šíleně). O lidech... někteří mi chybějí, jiné stále nechápu, u jiných naopak pozoruju celkem pozitivní změnu. O tom, jak by mi jeden celkem reálný čin mohl naprosto rozvrátit iluze a sebevědomí. O jiných, neméně praštěných iluzích.

O tom, že už konečně dopíšu článek, a půjdu si sehnat něco k večeři...

Úvahová omluvenka

23. července 2010 v 19:57 | Andrew Savary |  Názory & Úvahy
Zajímavá věc, jak může člověk klamat vzhledem. Klamu i já vzhledem? Sakra, po dnešku asi jo.

To se mi takhle dostalo nabídky, zda nechci zavítat do diskotékového podniku v Chrudimi (vyhneme se jménům, kdo ví ví, kdo neví vědět nemusí). Můj názor na všechny tyhle "diskošky", "pařby", "party" a podobně je celkem jasný. Jen přes moji mrtvolu.
Teď nechci nikoho urážet, ale narovinu říkám, že sorta lidí, jež se tam (pravidelně!) schází je pro mě šedou zónou, o kterou nejevím žádný zájem. Proč? Ono už od pohledu jde krásně poznat, kdo v té šedé zóně je a kdo není. Kohout na hlavě, pestrobarevné tričko a boty, na rukách opáskovaný "vstupenkami" (nebo jak tomu říkají) minimálně desetkrát a výraz hodný pěti facek. Od takovéhoto "kchůl" borce je mi naprosto jasné, že první věta kterou začne konverzaci, bude něco jako "Tyvole to sem se včera zase zkalil". Jo, tyvole, mě to zase vůbec nezajímá.

Každej je nějakej. Já jim to neberu, ať jsou klidně "zkalený" od rána do večera, pro mě za mě, když je to baví. Jedna věc je ale házet své nabubřelé ego po ostatních, tedy "těch co nekalí". Jo jasně nejsem na fotce z té vaší "super pařby", rovná se jsem naprostá nula. Mno, ať si to myslí dál. Takových postojů je v naší třídě až přespříliš, a člověk si tak nějak za ty roky zvykne, brodit se v těch povrchních *neslušné slovo zde* každý den.
Prostě, pokud si člověk neumí sednout v klidu k nápoji dle libosti (nebo vodní dýmce, ano, teď přiznávám, že i já si občas rád dopřeji takovouto neřest), a užít si večer pohodově, s tím že společnost považuje za relaxaci a ne nějakou tupou lovnou zvěř (dívčí část), popřípadě soupeře v "kdo z nás je větší pako" (chlapecká část).

Co mi ale opravdu vyrazilo dech, byla po odmítnutí výše zmíněné nabídky otázka (doprovázená vykuleným výrazem) "Ty nechodíš na diskotéky?"
Vypadám snad jako naprostá smažka s tunou gelu ve vlasech a zálibou ve spánku z podnapilosti v příkopě? Z nějakého důvodu se ale zeptat musel. CO to bylo za důvod?

O takovouto pozornost a otázky zkrátka nestojím. Já netvrdím, fakt ne, že jsem nějaký přehnaný filozof, intelektuál nebo světec, který by se takovéto společnosti stranil z určitého principu. Ale prostě ti lidé tam, ti mi nebudou sympatičtí ani kdyby se na hlavu stavěli a odráželi se ušima do vzduchu. A věřte mi, že se okolo mě takových jedinců poflakuje taková hromada, že mám na toto téma dost jasný názor.

Toto je tedy omluva, proč jsem v pátek, 23. července nestrávil večer ve výše zmíněném podniku.

Klidný zmatek

17. července 2010 v 19:39 | Andrew Savary |  Povídání běžného rázu
Tak, máme čtvrtinu prázdnin za sebou. Že by to nějak uteklo se ani říct nedá, naopak (je mi jasné, že toho co řeknu budu za měsíc litovat) skoro se to líně vleče. A hlavně, nic se neděje, a nejspíš ani moc dít nebude. Holt pech, že jsem doufal, aby prázdniny neproběhly v duchu těch minulých. Jakože nejspíš to tak bude.

Asi se zdá, že mám dost času na blog, jenže když už mám chuť něco delšího vyťukat na klávesnici, je na řadě povídkové psaní. Teď nelžu, vážně tomu obětovávám dost času u PC, a mám pocit že to někam směřuje. Šest kapitol hotovo, a minimálně jednou tolik ještě přibude. Plus mám v pořadníku ještě jednu rozepsanou povídku, na tu snad taky dojde.
A to ještě neberu v potaz náhodný záchvat inspirace, jež mě může potkat kdykoli. Doufám, že se tak stane spoň poté, co dokončím stávající dílko. Nerad bych to zase nechal ležet.

Jinak, prázdniny a absence školy vás najednou nechají přemýšlet. O dost hloub, než když máte pořád mozkové spoje ucpané vzorečky, definicemi a letopočty.
Trochu se mi mění náhled na lidi. Ne, vážně. Občas prostě chodíte, a říkáte si, že onen někdo je takový a takový, přitom to vůbec pravda být nemusí. Jsou to zbytky prvních dojmů, představ a tak podobně. Až na lidi, kteří už mě znají jako vlastní boty, narážím u ostatních na střet dvou klasických náhledů - realita x představa. A povětšinou jsou to zklamání. Dost mě to mrzí, a věřte že není vůbec příjemné se ve dvě ráno vzbudit, a místo pravidelného rozmotání sluchátek se kterými usínám si najednou uvědomit, že je něco totálně špatně (vyjma těch dvou hodin ráno, ty jsou špatné samy o sobě). A nejenom tak. Neříkám, že je tomu tak u každého, ale poslední dobou v mnoha lidech docela tápu.

Předcházející odstavec jsem snad třikrát smazal a přepsal ho jinak. A stejně si myslím, že není absolutně jasné, co chtěl básník říci.
Prostě... neutápějte vaše okolí (tedy alespoň to, co si zaslouží vaši pozornost) svoji "navenek uzavřeností". Pak vám ujede jedna věc, o které do té doby človék neměl ani tušení... a možná to o dost změní náhled na vás.

A věřte, že zkažená iluze je hodně mizerná věc.

Pro ty, co se dočetli až na konec, malá uklidňující odměna. Teď ode mě máte zase na chvíli pokoj. Tom McRae - Walking 2 Hawaii

Parný článek o hudbě č. 2

12. července 2010 v 19:35 | Andrew Savary |  Hudba
Jak už jste byli informování v (před)předchozím článku, na mojí hlavu se sesypalo neuvěřitelné množství nové muziky. Celkem běžně, pokud se snažíte a trošku zapátráte po YT nebo kdekoli jinde, najdete nějakou novou hezkou písničku. Dost raritně, ale přece jen, ukořistíte nějaké kompletně kvalitní album. Ale situace, kdy na vás někdo vysype... no řekněme že celý styl... párkrát za život, jestli vůbec.
Je neuvěřitelně okouzlující jen tak namátkou vybrat nějaké album a sehnat si ho, s tím že už předem víte, jak moc se vám bude líbit. Ještě kouzelnější je, že výběr se vám ne a ne krátit.
Myslím si, že následující druh hudby je výrazně míň odpudivý než kdeco z minulého, na hudbu zaměřeného článku. Přesto je "celý článek" na vaše nebezpečí.


Dílko "Angel"

7. července 2010 v 18:33 | Andrew Savary |  Tvorba
Sepsáno během několika desítek minut, na popud této písničky. Trvám na tom, že se ji naučím zahrát, i kdybych měl u kláves strávit celé prázdniny. Několik dalších faktorů teké hrálo svou roli. Čerstvý vzduch například. Nic od toho nečekejte, je to extrémně krátké a téměř bez myšlenky. Fakt.

Something happened

7. července 2010 v 18:27 | Andrew Savary |  Povídání běžného rázu
Posledních pár dní jsem celkem zaneprázdněn povídkou, jež se mi rozležela v hlavě asi den před vysvědčením. Opravdu to někam spěje, tři kapitoly mluví za sebe. Stejně aby se ten "nikdo" kdo sem chodí nenudil, přihodím velice krátký (fantasy? sám nevím) textík, který vznikl na popud jedné písničky. Nemá s povídkou výše co dělat, jen to jen prostě takový plesk do prázdna.

O vysvědčení jsem vám vyprávěl? Ne? To buďte rádi. Byl to hnus fialovej. Nejhorší výsledek za těch předlouhých šest let. Ale nakonec to tak nějak s odřenýma ušima u rodiny prošlo, takže se zase jen čeká, co zmrším ve škole příští rok.

První čtyři dny prázdnin jsem strávil v českém ráji, bylo tam krásně, pohoda a vedro. Plus jsem poznal dost nových tváří, což se mi jen tak nepoštěstí. Kdo chce vědět víc už nejspíš ví a nebo ať se mě zeptá osobně :)

4 Gigabajty paměti v mp3 jsou strašně málo. Přesvědčil jsem se o tom, když mi jedna slečna doporučila opravdu... jak to říct... prostě opravdu hafo písniček. V řádech to jsou desítky alb od zhruba osmi interpretů. Jedná se o směs elektra, downtempa, trip hopu a všelijaké téhle alternativní verbeže. Pořád se z toho kulturního šoku nemůžu vzpamatovat a sháním jedno album za druhým. Chcete příklady?  Blockhead - Trailer love, Tom McRae - You Cut Her Hair, Air - Le soeil est pres de moi
Úplně se v tom topím. Topím pln radosti a pochopení :)

Zatím se držím ve stavu, kdy "ještě je co dělat". Zbývá natřít plot, vyklidit a vymalovat pokoj... vidím to že opravdová krize začne tak za dva týdny. Buď se někam zašiju a nebo mi z toho hrábne... Poznáte sami :)