Knihy, tvorba, zase mimo

11. června 2010 v 18:19 | Andrew Savary |  Tvorba
Protentokrát padla volba na článek o knihách a tvorbě. Musí to být strašný opruz, lézt na stránky někomu, kdo má jako jednu variantu studia VŠ žurnalistiku, píše už od snad osmi let, s už několika povídkami dokončenými a s tím, že zde zatím uveřejnil jen nějakou cvičnou slohovku do školy. Já bych byl naštvanej taky. Než se ale dostanu k tomu, co článkem zamýšlím, nejdříve trochu těch preferencí a vnějších vlivů. Takže jeden čistě dobrovolný klik na "celý článek" :)


Ačkoli mě psaní baví opravdu hodně a můžu říct, že zlehka nalézám svůj osobitý styl, za velkého čtenáře asi moc nebudu. Ono jak to vlastně jde, psát a sám nemít moc představ hotového textu? Kupodivu ne až tak strašně, jak by někdo mohl očekávat.
Svým nejoblíbenějším autorem bych asi nenazval nikoho. Nemám žádného, od kterého bych hltal každý kus jeho textu a znal nazpaměť plovinu jeho knížek. Pouze několik lehce oblíbených.
Odmalička pěstovaná obliba fantasy, té se okamžitě chytla J.K.Rowling. Podezírám ji, že mi ukradla část dětství sněním o tom, pokud mi v 11 opravdu přiletí sova s přijímacím dopisem do Bradavic. Dále je to z této oblasti Terry Pratchett, jednu dobu jsem jeho knížky o Zeměploše opravdu zbožňoval. Zajímavé je, že dnes už mě jeho humor a příběhy celkem pustily a nemám potřebu tohoto autora sledovat dál. Přesto jeho první várku knih považuju za opravdu zdařilá díla. Zbytek fantasy? Kam se poděl? Do pár povídek, improvizovaných dračích doupat bez pravidel, her a filmů.
Někdy okolo mého patnáctého roku jsem objevil dva naprosto úžasné autory - Waltera Trevise a Arthura Clarka. Jedná se o autory sci-fi, kterému jsem nikdy dřív moc nefandil (vyjma Hvězdných válek v telvizi, to je moje :) ) ale najednou jsem knihu Zpěv drozda, pojednávající o vymírání lidstva kontrolovaného roboty, naprosto hltal. Dodnes tuto knihu považuju za jednen z nejlepších kousků vůbec.
A nakonec klasiku. Vybírám zejména Karla Čapka, jehož Válka s mloky se stala před pár lety naší povinnou školní četbou, a příběh jsem si poměrně užil. Stejně tak R.U.R., s malým příspěvkem do celé světové sci-fi scény pojmem "robot". Dále Oscar Wilde, jehož Obraz Doriana Graye změnil spoustu mých náhledů na svět. A nakonec třeba Agatha Christie, u které ale bývám celkem opatrný. Deset malých černoušků je vskutku povedená četba, což se ale o všech jejích knihách říct nedá. Kdyby čtenáře na prvních pěti stranách nezahltila jmény a souvislostmi mezi nimi, četla by se o dost lépe.

Toť k próze. K poezii jsem se nikdy pořádně nedostal, možná to ještě změním. Nejspíše už zadáním příštího čtenářského deníku, který nám vnucuje jakési prokleté básníky. Nevím, jestli "ententýky" mezi Baudelairem, Verlainem a Rimbaudem budou důstojná volba (vyšel Verlaine, podle Listerovy verze). A taky si hodlám někde splašit něco, co napsal Poe. Při předčítání Havrana při hodině Českého jazyka na mě docela zapůsobil.
Jo a BPM. Já bych ty jejich texty klidně i četl, i když už některé umim nazpaměť :)

Tak a teď já. Problémem mých děl je, že zhruba 3/4 na sebe navazují. Nazval bych to takovou osobní ságou. Bohužel, 1 díl je naprostý paskvil. Paskvil, co má přes 10 A4. Paskvil, co má v sobě většinu důležitých informací pro pokračování a zároveň spoustu nesmyslů, co nesedí k dalším dílům. Paskvil, co se bude sakra těžce přepisovat. Nechte tomu nějaký čas, snad se mi to povede předělat.
Snažím se vymýšlet co možná nejvíc jiných příběhů, ale realizace vázne. A zbytek jsou útržky mé původní fantasy tvorby a pár experimentálních kousků novějšího data. Ale prostě nic, co by tvořilo nějakou duchaplnou a smysluplnou práci. Nic, co by se dalo podstrčit jen tak komukoli. Ale hodlám to změnit. Prázdniny k tomu budou dostatečným důvodem, a příští rok s literárním seminářem jakbysmet.
A básničky? No, asi to někdy zkusil každý. Přiznám se že já taky, i když jen jako vlastní procvičení slovní zásoby a popřípadě vylití nějakých nežádoucích emocí, vzteku, nepochopení a tak. Ale já jsem a asi i vždycky budu autor prózy.

No, v zásadě je to všechno. Ale chápu že je to opravdu nefér. Asi jako když vám kamarád vypráví o 3D projekci filmu, kterou jste ještě nezažili. Ono může to znít jakkoli, ale představa se jaksi nedostavuje.
No, čert to vem. Mám tu pár útržků textů, se kterými už není moc budoucích plánů. Takže aspoň pro ukázku, nad článkem. Opět na vlastní riziko.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Raven Raven | Web | 11. června 2010 v 20:47 | Reagovat

Cha! Příležitost pro chornického komentovače!

Hlavně k té poezii - když se za mnou v pondělí stavíš, zapůjčím ti droboučký výbor z Poeovy básnické tvorby :))

Nemám moc ráda Baudelaira ani Rimbauda. Baudelaire mě osobně přesvědčil až teď, kdž jsme dostali Malé básně v próze za povinnou četbu. Z květů zla a přidružených básní jsem rozhodně neměla dobrý pocit - to jeho "zlo" mi často přišlo tak hrozně strojené, něco jako "jen abych byl zlý, ještě tam frknu třeba upíra/cokoliv jiného zlého". :)) Ale to je spíš o vkusu, já na to zlo obecně moc nejsem. :)) A Rimbaud? Jeden z mála básníků, kterému jsem nikdy neporozuměla. A že jsem toho přečetla opravdu hodně... :D

2 andy-savary andy-savary | Web | 11. června 2010 v 21:25 | Reagovat

Jéje, to jsem ti rovnou přihrál do noty, co? :)

Mno, zrovna dneska jsem se pro Poa chystal do knihovny, ale měli zavřeno. Pak jsem tedy doma vyfasoval jen sbírku povídek od něj, ale taky zajímavý čtení (jáma a kyvadlo, brr). Tak mám další možnost, bezva, zkusím tě najít :)

Teda já tu hodím třemi jmény, které si najdu pod pojmem prokletí básníci na wiki, a hned se objeví znalec... :) Taky si to asi nastuduju... časem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama