Duben 2010

Zkušební jízda

29. dubna 2010 v 19:18 | Andrew Savary |  Povídání běžného rázu
Začněme u té nejběžnější rubriky, kde se tlachá a plácá blbostmi.
Jen pro informaci, budu dodržovat jistou nekonkrétnost, ostatně jak je tomu běžně na internetu zvykem. Důvodů proto se vždycky najde až moc. Mám je vypisovat nebo jsou snad už ve dnešní době každému jasné?
První rutina, jež hodlám zaběhnout, je moje věčné pendlování mezi školou a domovem, přičemž se více zaměřím na onen ústav.
Předně, nejsem žádný premiant třídy, spíše naopak, hluboký podprůměr. Jak už bylo vysvětleno, nekamarádím se s matematikou, fyzikou a občas i chemii. A ony mi to oplácejí, bestie, takovými pěkně kulatými známkami. Tedy, samozřejmě ne pořád, jinak bych asi v prvním ročníku osmiletky zkysl asi hodně dlouho. Momentálně okupuju pořadové číslo šest, a do sedmičky bych měl prolézt snad i bez odřených uší.
Dále, na spoustu zajímavých zážitků si člověk příjde už během cesty směr ústav. Ne že bych chtěl nějak vybočovat z řady nebo být originální, ale zkrátka jako všichni okolo mě sednou ráno na kolo či autobus, já si musím počkat na vlak, protože bydlím v radiusu od školy snad nejdále. Ale žádná štreka to vlastně ani i tak není.
Už rok co rok přemýšlím, že by si České dráhy mohly pořídit brigádu japonských "pěchovačů" lidí. Nebudu dlouze vysvětlovat, koukněte sem a pochopíte. Občas k tomu můj ranní spoj nemá daleko.
A jinak? Zkrátka, co se za daný den šustne.
Kupříkladu dnes padla první točená zmrzlina tohoto roku, a že k ní byl sakra důvod. Jedna věc: mám rád slunečno a teplo. Ale nesnáším vedro. Takové, když jdete po ulici a v dálce před vámi se tetelí vzduch. Takové, když vám i jedna tenká vrstva oblečení připadá jako zimní bunda. Takové, když zmrzlina není zpestření ale povinnost. Ani nevím co je lepší, jestli tohle, nebo mínus 10 pod nulou. Oboje dokáže být pořádně otravné.
Hezký článek dnes obsahovala příloha MF Dnes. Studentka z Olomouce oběhla jakožto "svůdnice s růží" pět předních osob politických stran naší země, aby zjistila, jak moc jsou obětaví. Každého z nich oslovila, předala růži a zeptala se, zda-li jí pomůžou, jakožto nezaměstnané, s hledáním práce. Výsledky byly zajímavé, šéf Sociálních demokratů působil velice nejistě a dál se k slečně nehlásil, lídr Věcí veřejných se dokonce podle slečny choval jako nefalšovaný hulvát. U ostatních třech pochodila lépe, pan Nečas z ODS se projevil velice sympaticky, jen ji ale nakonec "odbyl", že má momentálně plno práce s volbami, a že se má ozvat nejdříve za šest týdnů. U knížete Schwarzenberga studentka našla jeho obvyklý šarm a ochotu, i když ve výsledku také z jeho rad moc moudrá nebyla. Nakonec nejlépe ohodnotila lídra Strany práv občanu, Miloše Zemana. Ten ji nejenže pozval na vyjížďku propagačním autobusem "Zemák" a ještě k tomu ji podal celkem obsáhlé informace, jak a kde by se mohla uplatnit.
Ale radši s tím politickým gulášem zase rychle přestanu, nebo dojedu až někam, kde bych mohl plácat úplné nesmysly. To jen pro další informaci.

Zkrátka takto obdobně bych si představoval jednotlivé články, když nebudu mít co lepšího na práci. Rád budu za jakékoli vyjádření v komentářích, ale k tomu mám asi ještě daleko. No, je třeba zase popojet.
První obsáhlejší článek chystám o koníčcích, jak bylo řečeno v první zprávě. Jen to chce ještě lehce zesumarizovat informace, abych na něco náhodou nezapomenul.

Takže linky fungují? Takhle? Berte to jako malou nápovědu, odkud se to slovíčko v příjmení vlastně vzalo, a co mi při psaní hrálo do uší.

Tak zas někdy příště...

Kdo jsem a co tu vlastně dělám

29. dubna 2010 v 18:02 | Andrew Savary |  Obecná navigace
Tyto dvě otázky jsou pro budoucí běh blogu docela důležité. I když pochybuji, že odpovědi nebudou nakonec úplně mimo.
Takže, kdo je zdejší autor? Správně, bod pro vás, autor, nikoliv autorka. Možná už poprvé upadnu do mé neznalosti (opravte mě v komentářích dle libosti), když řeknu, že podle mě tyto "deníčkové" blogy okupuje spíše dívčí část populace. Ale vlastně co já vím. Nic. Na situaci to snad moc nemění.
Můj věk se nachází celkem dost nad hranicí zelené kartičky v peněžence, a několik měsíců pod tu druhou s nápisem "řidičský průkaz". Kde se nachází ta peněženka vám nepovím.
Škola, na kterou docházím, je gymnaziálního typu a toho nejtvrdšího kalibru. Obzvlášť tu kantory baví tlačit na pilu v předmětech jako je matematika nebo fyzika, tedy v těch, na které jsem lidově "blbej jak tágo". Nadávaní na dvě výše zmíněné výuky je zde hluboce podporováno.
Mým zájmům se budu postupně věnovat v jiných článcích, tady bych z toho musel udělat strašnou slohovku. Těch se dočkáte víc než dost. Ve zkratce, je to hudba (čím víc tím líp), filmy a seriály, veškeré kraviny na PC a internetu, laický náhled na různý železný verk - mobilem počínaje, auty konče, společnost, čajovny a sporty jako gaučing, zírání do zdi, zírání z okna, zírání na někoho (třeba na fyzikáře, tam je potřeba nasadit zírání "aha, aha, aha... ne nechápu to") a dobře, buďme seriózní alespoň na chvíli, bowling. Žádný sportovec ze mě asi nebude, jaká škoda.
No a ten speciální koníček (íííháá), psaní. Dejme stranou fakt, že mám zkušenost se správou "seriózních" informačních webů, na jeden přispívám dosud. Ale to je jako si práci tahat domu. Tady o tom ani muk.
Povídky budou, nebojte. Proberu staré a začnu psát nové, exkluzivně pro blog. Jen prosímvás nečekejte nějakou fabriku na text, co "výrobky" chrlí a chrlí. To já moc neumím.
No, takže co já tu dělám? Už to bylo zčásti zodpovězeno v předchozím odstavci. Plus, nikomu neuškodí si občas utřídit myšlenky na papír, nebo sepsat článek o nějaké jeho oblíbené písničce/filmu/zážitku/jakékoli jiné kravině. Snad toho nebudu nijak moc zneužívat. Tak nějak by to tu mohlo asi vypadat. Jo a doneslo se mi, že by se zde mohl objevit i komix, ke kterému částečně vymýšlím scénář já, kreslený spolužákem. Ale to už je taková "možná vata okolo, někdy v budoucnu uvidíme". Asi jako volební chaos teď.
Jo a brzy se něco snad provede s designem.

To by bylo prozatím vše, provoz zahájen a do práce :)